Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce

Správní území Obecního úřadu Mileč zahrnuje pět obcí: Bezděkovec, Maňovice, Mileč, Záhoří a Želvice.

 

Bezděkovec

Ves ležící 5 km jihovýchodně od Nepomuka má průkazné záznamy z roku 1551, je však bezpochyby starší. Dějinami je spjata se Zelenohorským panstvím a statky někdejšího kláštera cisterciáků. V polovině 17. století zde je registrováno 8 sedláků. Tereziánský katastr uvádí 11 osedlých, kteří "prodávají své obilí do Klatov, však zbytečného nic nemají".

    památný_kříž

        K roku 1920 zde bylo 54 popisných čísel a 269 obyvatel, o 70 let později trvale žijících již jen 58 ve 28 domech. Ve vsi je řada rekreačních stavení.

        Uprostřed obce na návsi stojí nevelká pseudogotická kaple obdélného půdorysu s trojúhelníkovým štítem se zubořezem. Vstup rámuje kamenný sedlový portál. Na kraji vsi pak stojí pamětní kříž z roku 1849.

 

Maňovice

Obec leží v jihozápadních Čechách asi 5 km od Nepomuka. Obec získala jméno pravděpodobně od prvního sedláka, který tady žil a jmenoval se Manc. Roku 1340 je písemný záznam o vsi Manůvice, že usedlíci platí desátky faře do Mileč. Jméno vesnice je psáno takto: Manüwitze. Roku 1420 je vesnice připsána Jiřímu ze Šternberka do Lovčic, kam osadníci patří robotou - trháním lnu. Kolem roku 1420 jsou již známa jména osadníků: Jíra Palias, Jan Havlík, Jano Chotěšovec. Roku 1425 patří Maňovice k Plánickému panství.

        nejstarsi_dum

        Roku 1560 podle cedulí zelenohorských žilo již ve vsi 7 osedlých s ročním platem 15 kop, odváděli 108 kusů ročních kuřat, tři kopy vajec a 4 kopy plůdků do rybníků. Faře do Mileč odváděli 5 liber tuku na svícení. Při dělení Zelené hory roku 1584 připadla ves Maňovice k 2.dílu Jiřího ze Šternberka. Roku 1600 žilo ve vsi 9 osedlých: Jíra Palias, Jan Havlík, Jan Chotěšovec, Tomáš Vraných, Jakub Cykán, Brejcha Mareš, Josef Hlavsa, Velek Ondřej a Číhaňák.          

      Při prvním berním soupisu půdy roku 1654 přináležely Maňovice k panství Plánice. Berní půda sahala až k mlýnům Barák, Přendal a Rozsypal. Ve vsi žilo celkem 7 sedláků a 1 zahradník. rybnik

 

     Na zimu osívali 146 strychů, na jaro 38 strychů. Ve vsi bylo 15 potahů, 9 krav, 14 jalovic, 17 ovcí a 31 sviň. Berní soupis půdy byl nařízen c.k. úřadem, protože šlechta nechtěla platit daně. Proto roku 1730 Marie Terezie nařídila další soupis pozemků a zakreslení všech pozemků do katastrálních map. Roku 1730 je katastr obce v dnešní podobě.

        V roce 1920 zde bylo 43 čísel popisných a 264 obyvatel, počátkem 90.let minulého století již pouze ve 33 domech žilo 87 obyvatel. Dnes má obec 71 obyvatel.

              Na návsi stojí nově opravená šestiboká kaplička s jehlancovou střechou se zvoničkou ve vrcholu. Nad vchodem je prolomena nika. Proti ní stojí pamětní kříž z roku 1840 s monogramem IHS, další pamětní kříže jsou na krajích obce ve směru na Mileč a na Kozlovice. Jejich vznik byl v minulosti podmíněn různými vlivy. Vznikaly na paměť tragických událostí nebo jako poděkování bohu za odvrácené neštěstí. Ve vsi je řada zajímavých a zachovalých stavení. Nedávno opravená je i hasičská zbrojnice.

 

Mileč

Ves leží 2 km jihovýchodně od Nepomuka. Podle tradice byla založena již kolem roku 1100 Milkem z Klenové. První písemná zmínka pochází až z roku 1352, kdy patřila pomuckému klášteru. K roku 1372 je připomínán Přibík z Vrčeně s predikátem z Milče, na počátku 15.století pak Michael z Milče, který byl purkrabím na Zelené Hoře.Po vypálení cisterciáckého kláštera husity roku 1420 patřila ves až do roku 1630 k Zelené Hoře, odtud

 stará_škola

přešla k Plánici. Berní rula z poloviny 17.století uvádí ve vsi tehdy zvané Milče pět sedláků a jednoho tzv.zahradníka. Tereziánský katastr v Milči připomíná 9 osedlých. K roku 1789 byla ves opět součástí Zelenohorského panství. V roce 1920 zde bylo 46 popisných čísel a žilo zde 274 obyvatel. V současnosti zde žije 109 obyvatel.

       Dominantou vsi je kostel sv.Petra a Pavla, obnovený do dnešní podoby nákladem vlastního kostelního jmění roku 1764 na místě starší svatyně zřejmě ze 14.století. nová_škola

       Roku 1640 byl zdejší farní kostel obnoven a k obrazu sv. Barbory konaly poutě desítky věřících, neboť dle pověsti měl moc uzdravovat oční choroby. Kostel byl upravován i kolem roku 1909. Stavba je položena na půdorysu latinského kříže. V průčelí je ze staršího kostela zachována věž postavená mimo osu více k severu. Triumfální oblouk je sklenut polokruhem, fasáda je členěna lesénovým řádem. V nedávné době byl kostel nákladně rekonstruován.

 památná_lípa

       První stavení pod kostelem zbudované r. 1852 sloužilo stovkám místních i přespolních dětí celých 58 let jako škola. Roční služné učitele činilo 239 zl. 27 kr + 81/2 sáhů dřeva.

        Budova nové školy, postavené v roce 1910, slouží dodnes svému účelu.

       Ve vsi u staré brány statku čp.8 roste památný strom - lípa velkolistá, zvaná "Milečská lípa", s obvodem kmene 502 cm a výškou 25 m. Její stáří je odhadováno na 420 let.

       Na rozcestí směrem na Třebčice stojí Boží muka, tvořená zděným soklem a válcovitým dříkem s entazií. Označuje místo nálezu zbraní a přílbic z období třicetileté války. Dle tradice mělo jít o místo střetu švédských a císařských vojsk.

 

Záhoří

kaplička        Leží 4 km jihovýchodně od Nepomuka, ve 14. a 15. století přináleželo k cisterciáckému klášteru, poté k panství Zelená Hora. Písemná zmínka datována rokem 1552. Od roku 1556 patří k dílu Viléma ze Šternberka, od roku 1584 k části Jiříka ze Šternberka. V polovině 17. století uváděno 8 sedláků a jeden tzv.zahradník. Tereziánský katastr připomíná 9 osedlých a tři mlýny o třech kolech na nestálé vodě.

 

 Záhoří

       Ves zůstala součástí panství zelená Hora až do roku 1850, k roku 1920 zde žilo ve 33 popisných číslech 195 obyvatel, o 71 let později ve 22 domech trvale pouze 59 obyvatel. V okolí pracovaly 4 mlýny, u dvou z nich pak byly olejny. V současnosti zde žije asi 56 obyvatel, převážná část obydlí slouží k rekreaci.

       U domu čp.3 stojí kaplička v průčelí se zděnou zvoničkou. Za obcí ,v místě zvaném Voděra, je bývalý mlýn.V obci působí fotbalový klub TJ Záhoří.

 

Želvice

Ves leží 3 km jihovýchodně od Nepomuka je staršího původu, než uvádí prameny z roku 1552. Jako součást zelenohorského panství připadla postupně Vilému ze Šternberka a Jiříkovi ze Šternberka. Berní rula ze 17.století uvádí 9 sedláků a jednoho chalupníka, tereziánský katastr 10 osedlých. Roku 1920 žilo v Želvici 211 obyvatel v 31 popisných číslech, o 71 let později pak trvale 74 obyvatel ve 22 domech.

 roubené_stavení

        Na návsi stojí drobná zděná čtyřboká kaplička a pamětní kříž z roku 1872. Nad kapličkou se rozkládá velký vrchnostenský hospodářský dvůr. U rozcestí na Mileč se pak nachází klasicistní hranolová zděná boží muka čtvercového půdorysu. Ve vsi se dochovaly roubené chalupy.